Historie svícení

 
lustrfranc_1512909825.jpg

Pojďme se společně ponořit do hluboké historie a vývoje lustrů, lamp a lampiček, okořeněné pro zpestření i trochou pradávné mystiky.

 

Budiž světlo", řekl Bůh. A bylo světlo. To cituje latinská Bible, kniha Genesis, která popisuje stvoření světa, které začíná právě světlem. Světlo jako takové bylo potřeba od pradávna. A tak podíváme-li se na starožitnosti z hlediska historie, právě o svítidlech můžeme říci, že jsou stará jako lidstvo samo...

Vzpomeňme například z hodin dějepisu první primitivní louče, neboť naši předci v jeskyních také potřebovali světlo. Jedno z nejstarších svítidel, kamenná miska s tukem, do kterého bylo umisťováno nějaké vlákno či dřívko, pochází již z doby před 17 000 lety a byla nalezena v jeskyni La Mouthe ve Francii.

Stejně jako u ostatních věcí a předmětů šel vývoj postupně dopředu. A to nejen technicky, od svícení pomocí jednoduchých svíček až po elektrifikovaná svítidla, ale samozřejmě se na svítidlech také projevil vývoj jednotlivých uměleckých směrů.

Mnoho z nás si jistě myslí, že na vývoji takovéto běžné věci není vlastně nic zvláštního. Ale opak je pravdou. Většina si zřejmě pomyslí, že od vzniku lidstva se zkrátka používaly louče, svíce, a nakonec se téměř v nedávné době přešlo k elektřině. Ale i v tak běžné věci, kterou denně používá každý z nás, nám historie maličko zamíchala s kartami a ukázala, že vývoj nebyl až tak jednoznačný.

Podívejme se do dob zhruba několik tisíc let před naším letopočtem. Tehdy území Mexika obývali staří Mayové, Aztékové a Toltékové, v Horním a Dolním Egyptě stavěli vládci své velkolepé chrámy a v Číně první císař Čchin urputně pracoval na tvorbě jeho mauzolea nám známého jako Terakotová armáda. Všichni tito, a nejen oni potřebovali při své práci světlo. V různých encyklopediích, knihách anebo výkladech při osobních prohlídkách Vás nejčastěji odbydou slovy, že si prostě svítili loučemi, petrolejkami a svícemi. Ale zamysleme se nad tím trošičku více. Může si egyptský malíř, který právě zdobí překrásnými malbami kryptu faraonova chrámu svítit něčím takovým? V kryptě, která je několik metrů pod zemí, vedou k ní příkré schody a není v ní možný žádný jiný přirozený zdroj světla? Teoreticky může, ale prakticky to půjde už trochu hůř. Zavřete se v podzemním sklepě, kde je minimální přívod kyslíku zvenčí a zapalte si petrolejku, svíčku nebo louči? Po náročné práci vytesávání a malování hieroglyfů na stěnu budete minimálně přiotráveni, neboť vdechování zplodin z těchto svítidel se prostě nevyhnete. A co třeba horské, vysoko položené latinskoamerické jeskyně, kde v důsledku tak řídkého vzduchu svíce sotva hoří? Jak by řeklo mnoho historiků a archeologů, odpověď je překvapující, i když jednoduchá – všechno už tu totiž bylo! I tyto civilizace již dávno znaly elektrický proud, a tudíž si mohly svítit téměř jako my v dnešní moderní době. Zřejmě jste překvapeni. Rozebrání tohoto tématu o pokroku dávných civilizací by bylo spíše na samostatný článek. Nicméně jako příklad uveďme třeba slavné žárovky z egyptského chrámu Dendera, ležícím cca 80 km severně od Luxoru. V kryptách tohoto chrámu nalezneme na stěnách reliéfy jakýchsi obřích baněk. Jedna z teorií výzkumů tvrdí, že se může jednat o tehdejší dobové žárovky. Bylo totiž zjištěno, že obsahuje-li baňka dvě kovové části, zalije se pryskyřicí a je z ní odsát vzduch, podtlak způsobí výboj. A ten vypadá jako kroutící se had, přesně jako na obrazcích starých Egypťanů. I staří kronikáři se zmiňují o pokusech s elektřinou, kdy staří Egypťané měli jakési zázračné lampy, a byli schopni zahalit chrámy do temna, ale vzápětí je božsky rozzářit. Podobné zkušenosti s elektřinou, a tedy i svícením tak, jak ho v podstatě známe dnes, jsou známy po celém světě, ať už se jedná o archeologické tisíce let staré nálezy, nebo třeba jeskynní malby.

                                                                     

Některé civilizace nás tedy ve vývoji dá se říci předběhly. My se teď ale vraťme k vývoji starožitných svítidel do naší doby již po Kristu.

Nacházíme se tedy v prvním století našeho letopočtu v období starověku, který s sebou z doby před Kristem přinesl jedny z prvních lustrů. Jednalo se o olejový lustr složený z několika lamp s knoty, které byly zavěšeny na řetězech u stropu. Tento typ svítidel si mohli dopřát pouze bohatí lidé. Lidé z chudších vrstev si museli vystačit s jednoduchými lampami, v nichž pálili lůj, případně svítili loučemi, které si vyráběli štípáním ze smolného dřeva. Lidé tento jednoduchý druh svícení využívali společně se svícením voskovými svícemi po celá staletí v průběhu celého středověku a novověku až do 17. století.  Používala se také zapálená smola. Velmi zajímavé byly první pokusy o veřejné osvětlení. Například francouzský král Jindřich II. nechal v roce 1558 v Paříži rozmístit na sedm set kotlíků se zapálenou smolou, aby zajistil osvětlení nočního města. Podobné nařízení dokonce vydal o 50 let později i císař Rudolf II., aby bylo zajištěno osvětlení některých veřejných míst v Praze.

Zlomový okamžik pro lidstvo v oblasti svícení nastal až na začátku 19. století v Londýně, kde 31. prosince 1813 bylo zprovozněno zcela první veřejné plynové osvětlení. Odsud se postupně využívání svítiplynu rozšířilo po celém světě. Pro zajímavost v Praze a v Brně bylo zavedeno plynové osvětlení v letech 1846 a 1847. To rozsvěcel a zhášel lampář, který ráno a večer obcházel město. Pro bližší představu, jak takový plynový lustr vypadal, pro Vás máme názornou ukázku na fotografii níže, kde je, ač mírně poznamenán zubem času, původní plynový mosazný lustr cca z roku 1880. Plynové lampy byly později nahrazovány lampami lihovými, a to i ve veřejném osvětlení.

                                                                     

Další zlomový krok v oblasti svícení na sebe nenechal dlouho čekat. Do historie se významně zapisuje Thomas Alva Edison, který v roce 1879 sestrojil první vakuovou žárovku. První veřejná žárovková osvětlení byla instalována v roce 1881 v Anglii a ve Spojených státech amerických. O rok později, v roce 1882 staví Edison v Janáčkově divadle v Brně první elektro ústřednu v Evropě. Zcela poprvé tak bylo využito žárovkového osvětlení ve veřejné místnosti v Evropě. Díky tomu začala vznikat první elektrifikovaná svítidla v podobě, jak je známe dnes. A plynová i lihová veřejná osvětlení byla postupně zcela nahrazena elektrifikovanými lampami.

I svítidla, stejně jako ostatní umění i užitkové umění byla ve svém vzhledu ovlivněna vývojem historie, tedy různými uměleckými slohy. Po přelomu 20. století to byla secese, která se vyznačovala spojením člověka s přírodou, a nejen svítidla byla zdobena tedy především překrásnými ornamenty s tématikou fauny a flóry. Přezdobenou secesi vystřídalo období geometrických tvarů Kubismu. Následné Art deco se zase vyznačovalo typickými tvary svítidel, jež připomínaly písmeno „C“. V jednoduchosti a důrazu na funkčnost se pokračovalo i v následném období funkcionalismu. V tomto období vznikala překrásná svítidla, díky umělcům, kteří je sami navrhovali a vyráběli. Vývoj se i nadále nesl převážně v jednoduchosti. S vývojem byly používány při výrobě svítidel i nové materiály, včetně umělých hmot. Vzpomeňte například bakelitové lustry ze 70. let, které pamatuje téměř každý z nás. Málokdo ví, že právě v 70. letech se poprvé začíná objevovat další zlomové osvětlení, a to LED diody. Na jejich vývoji vědci neustále pracovali, ať již na zvýšení výkonu, tak na změně barevnosti světla. V roce 1993 japonský profesor Shuji Nakamura vyvinul první jasně modrou a velmi účinnou LED diodu. Později navrhl také bílou, která byla na trh uvedena o dva roky později. Dnes je svícení pomocí LED diod naprosto běžné a v mnoha domácnostech dokonce nahradila klasické žárovkové osvětlení. Přesto je však doba naprosto rozmanitá, a kromě super moderních LED osvětlení různorodých tvarů i dnes mnoho lidí inklinuje raději ke klasice. Setkat se můžeme i dnes se skvostnými kousky, jež jsou ručně vyráběny podle návrhů umělců, a často jsou z drahých materiálů, jako například křišťálové sklo apod.

A co nás čeká v budoucnosti v oblasti svícení? Vzhledem k masivní průmyslové výrobě, kdy se v současnosti hledí především na kvantitu a nízkou cenu než na kvalitu, můžeme s jistotou říci, že našim potomkům bohužel nebudeme moci odkázat tolik překrásných kousků, jako kdysi naši předci zanechali nám. Nechme tedy na vývoji, co nám v budoucnosti přinese a čím nás překvapí. Ať už tvary svítidel, různorodými materiály, anebo třeba úplně novým zdrojem energie svícení.

Historie svícení a svítidel jako takových je nesmírně rozsáhlá a vydala by na několika set stránkovou knihu. Přinesli jsme Vám tedy alespoň v kostce stručný pohled do dějin světla.


Autor: Mgr. Ing. Marie Kurešová (Antik Kureš)
Foto: © soukromý archiv Mgr. Ing. M. Kurešové, Starožitná svítidla Pohunek