Historické neřesti aneb šňupání na všechny způsoby

 
1dozynaopi_1510488320.jpg

Řekneme-li slovo „starožitnost“, většina z nás si vybaví běžnou věc, jako je třeba obraz, nábytek, hodiny nebo starý granátový náhrdelník po babičce. Avšak starožitností může být cokoliv, a to i velmi netradiční předmět, který by Vás možná ani ve snu nenapadl. Před časem jsme pro Vás připravili článek na téma, že starožitností může být cokoliv, dokonce i kapesník. Tentokrát Vám přinášíme další, poněkud zajímavější téma, při kterém nahlédneme do světa historických neřestí.

Když slyšíme slovo „historie“, bez přemýšlení se nám v prvních vteřinách pravděpodobně vybaví obecná témata z dějepisu jako jsou třeba staré Řecko a Řím, středověk, anebo světové války. Historie však nabízí obrovské rozmanité množstvích úhlů pohledů a jedním z nich jsou právě i zmiňované neřesti. Neřesti, možná řekněme i závislosti, anebo jen prostě krátkodobé pobavení či potěšení. Hovoříme o omamných látkách. Pro někoho možná fenomén moderní doby a někdo si z hlediska historie možná vybaví německé vojáky, kterým pervitin a kokain dodával odvahu za druhé světové války. Avšak i tyto neřesti jsou staré jako lidstvo samo a jejich historie sahá dokonce až do doby tisíců let před naším letopočtem.

Ptáte se, proč přinášíme článek zrovna na tohle téma? Naše firma Antik Kureš je jedinečná také tím, že vytváří unikátní sbírky a kolekce svého druhu a vlastní soukromou sbírku velice raritních předmětů, o které se s Vámi ráda podělí. Tentokrát Vám představujeme naši kolekci zvanou „Sbírka historických neřestí“, která obsahuje staré nádoby či dózy na kokain, opium a šňupací tabák. Pojďme se tedy podívat blíže na historii těchto neřestí…

                                                   

Opium, tedy zaschlá šťáva z nezralých makovic (máku setého) je omamná látka tišící bolest a navozující klidný pocit blaha. Opium je známo již z dob 8000–5000 př. n. l. Za první pěstitele a producenty máku setého jsou považováni již zemědělci z Mezopotámie, díky nimž se pěstování máku, a tedy opia začalo šířit do světa. Užívání opia znali také staří Egypťané, Sumerové, Římané, Řekové i Peršané. Nejvíce se opium začalo šířit od 8. do 11. století našeho letopočtu především po Asii, ale také do Evropy, konkrétně Říma. Již tenkrát bylo známo pro své tišící účinky. Největší opiový rozmach však nastal v 18. a 19. století, kdy největším producentem opia byla Čína. To bylo exportováno do světa. Velkoodběratelem tehdejší doby byla hlavně Velká Británie. Opium bylo součástí téměř každodenního života. Celá řada slavných umělců tvořila svá díla právě pod vlivem opia. To bylo ale užíváno i jako lék, například ženami na menstruační bolesti nebo bylo dokonce podáváno hyperaktivním dětem na zklidnění. Opium bylo také někdy rozpouštěno v alkoholu, a tak jste si mohli dát „panáka opiové kořalky“. Masivně se užívání opia rozšířilo také v Číně. Právě proto, objevíte-li na trhu starožitné dózy na opium, velice často bývají právě odsud. Opiový rozmach se snažila zregulovat čínská vláda různými zákazy a protiopiovými zákony, ale marně. Došlo také ke konfliktům mezi exportující Čínou a Velkou Británii jako odběratelem. A tak tyto konflikty a pokusy o legislativní omezení vyústily dokonce v tzv. první a druhou opiovou válku. Ve Velké Británii byla vláda úspěšnější a v první třetině 20. století byl dovoz, produkce i užívání opia legislativně zakázán. V roce 1912 byla dokonce podepsána tvz. „opiová konvence“ 12ti státy světa. Opiový útlum však netrval dlouho a k dalšímu, a to obrovskému rozmachu došlo opět během světových válek. Z dob nedávných lze zmínit 70. léta, kdy se nárůst spotřeby opia zvýšil díky vzniku „hippies“.

                                                           

A jak to bylo s kokainem? Bílá krystalická látka z jihoamerického keře koka pravá je známá svou účinností jako lokální anestetikum a stimulancium, navozující silnou euforii a pocity vzrušení. Koka je jedním z nejstarších stimulantů. Její listy žvýkali Indiáni v latinskoamerických horách 3 000 před naším letopočtem, aby zrychlili srdeční tep a dech a lépe se tak vyrovnali s nelehkými životními podmínkami v řídkém horském vzduchu. Listy koky byly také žvýkány při různých indiánských rituálech. Poté co byla objevena Amerika, začali vykořisťovatelé zneužívat koku ke snadnějšímu ovládání otroků. Kokain jako takový byl však z listů koky poprvé izolován až německým chemikem Albertem Niemannem v roce 1859. Poté se rozjela éra kokainu, který byl zprvu využíván především v lékařství. Byl předepisován především na léčbu depresí a sexuální impotence. Přestože byly známy i jeho negativní účinky a fakt, že při dlouhodobém užívání vedl k naprosté zkáze člověka, slavným uživatelem i „propagátorem“ byl například i Sigmund Freud. Koka byla stejně jako opium také přidávána do lihovin. Vrcholu oblíbenosti dosáhl kokain v roce 1886. V tomto roce totiž veterán armády Konfederovaných států amerických a lékárník John Stith Pemberton vynalezl světově proslulý nápoj Coca Cola, který obsahoval listy koky. Užívání kokainu však narůstalo a negativa s tím spojená byla patrnější a patrnější, proto v roce 1903 společnost Coca Cola musela koku z receptu nápoje odstranit. Na začátku 19. století zažil kokain zlatou éru, a to nejen ve světě, ale i v Čechách. Tzv. „droga smetánky“ byla oblíbená nejen u herců, zpěváků, spisovatelů a jiných umělců. Kokain byl přidáván do léků a do mentolek a smetánka celého světa ujížděla na šňupání kokainu. Tato éra byla obrovská a zasáhla téměř všechny vyspělé státy světa. Dokonce i u nás v Čechách, a to tak, že vznikaly na kokainové téma i šantánové písně. Nebezpečí spojená s užíváním kokainu však také nabrala na obrátkách. Vznikaly tisíce závislých a ročně se zvyšovaly i tisíce úmrtí, proto bylo záhy užívání kokainu, a to i na lékařský předpis, vládami států legislativně zakázáno.

                                                         

Neméně oblíbenou, i když nejméně nebezpečnou neřestí byl také šňupací tabák.  Tabák jako takový, resp. jeho kouření je známo již cca z dob 5 000 – 3 000 let před naším letopočtem od indiánských kmenů jižní a střední Ameriky. Již tenkrát byl znám také tabák žvýkací a šňupací. Ten šňupací, nadrcený tabák vdechovaný nosem, jenž má povzbudivý a osvěžující účinek se však rozšiřuje až od 16. století, kdy ve španělském přístavu Sevilla vznikla první manufaktura na šňupací tabák. Odtud se tabák šířil po celé Evropě a od 17. století byl v každé zemi státní tabákový monopol. Od 18. století nastává ten skutečný boom šňupacího tabáku. Kdo nešňupe tabák, ten alespoň kouří dýmku. Ani u tabáku se šňupání nevyhnulo smetánce od básníků, spisovatelů, umělců až po různé státníky (např. Napoleon I.). Šňupání tabáku bylo jakýmsi znakem prestiže. To se ale postupem času vytratilo. V 19. století již bylo šňupání tabáku považováno za zlozvyk nižší vrstvy společnosti. Smetánka vyšších kruhů se uchýlila spíše ke kouření doutníků a cigaret.

                                                                                  

A protože obliba výše zmíněných neřestí byla obrovská, bylo třeba je také v něčem uchovávat. S tím si tehdy poradili velice dobře a začali vznikat různé dózičky a nádobky. Na opium i kokain jsou dózičky velmi specifické a zpravidla vždy obsahují i původní řekněme „lžičku“ či „lopatičku“ na nabírání sypkého prášku. Dózičky mohou mít různý tvar. Na opium jsou často baňaté a připomínají flakonek na parfém. Na kokain se používaly často krabičky hranatých tvarů. Avšak fantazii se meze nekladly. Často měly tyto dózičky zcela netradiční vzhled, například ve tvaru zvířat apod. Dózičky byly ručně dekorovány různými motivy. Jako častou dekoraci nalezneme výjevy různých erotických poloh z Kámasútry, a tak se uživatelé opia po požití této omamné látky často mohli rovnou nechat inspirovat. Nádobky byly vyráběny z různých materiálů. Tím nejvzácnějším byla slonovina, dále se používala rohovina, pryskyřice nebo různé kovy od obecných až po ty drahé. Někdy byly nádobky také vykládány drahými kameny.

                                                                           

Dózy na šňupací tabák jsou od těch na sypký prášek odlišné. Nikdy neobsahují lžičku a často jsou daleko větší. Tvarem jsou taktéž různorodé, často bývají hranaté. Nalezneme však i nádobky flakonového tvaru se špuntem anebo tvarů různých zvířat apod. I tyto dózy na šňupací tabák byly vyráběny z velkého množství materiálů od slonoviny, želvoviny, rohoviny, porcelánu, smaltu až po různé druhy dřev, kovů a jiných přírodnin – například eben, stříbro či perleť.  Někteří uživatelé šňupacího tabáku si dokonce nechávali signovat dózičku vlastním jménem a někdy dokonce celou adresou. Dokonce i některé slavné porcelánky jako například ta Míšeňská vyráběly speciální dózy na tabák.

Mnoho z těchto dóz se nedochovalo v původním stavu. Nejčastěji jsou ulámané původní lopatičky/lžičky u opiových a kokainových dóziček, anebo chybí víčka úplně. U tabákových dóz z želvoviny či rohoviny bývají často vylámané původní panty nebo jsou kusy materiálů vyštípané, případně je vypadaná želvovinová či perleťová inkrustace.

                                                       

V případě, že si budete chtít takovouto dózičku pořídit, ať už do sbírky nebo jako raritu, buďte obezřetní, neboť i zde můžete narazit na novodobé repliky, které laik často nepozná, a proto je na místě obrátit se na odborníka. Ten Vám pomůže i s odhadem ceny, která závisí na mnoha faktorech, od zachovalosti předmětu, až po materiál, ze kterého byla vyrobena. Nejlevnější dózičku lze pořídit za pár set korun. Existují však i takové, které se na mezinárodních aukcích vyšplhaly v řádech sta tisíců korun.

Obezřetnost je dále na místě i při manipulaci s těmito nádobkami, neboť často skýtají zbytky původního obsahu!

Případné zájemce o uvedené předměty na fotografiích musíme zklamat, neboť se jedná o neprodejnou soukromou sbírku Antik Kureš. Pokud však chcete spatřit tyto předměty na vlastní oči a prohlédnout si je osobně, sbírka bude vystavena na veletrhu starožitností Antique, pořádaném Asociací starožitníků v Novoměstské radnici v Praze ve dnech 23. – 26. 11. 2017.

V případě zájmu o podobné dózy, či jiné netradiční předměty nebo vytvoření unikátní kolekce/sbírky nás neváhejte kontaktovat! Plníme jakákoliv Vaše přání!



Autor: Mgr. Ing. Marie Kurešová (Antik Kureš)
Foto: © soukromá sbírka Antik Kureš