Boty a botičky našich předků

 
boty_a_bot_1507196659.jpg

Boty a botičky našich předků

 

Pojďte s námi poodhalit roušku dějin a podívejme se co naši předkové nosívali za obuv.

Nejstarší nálezy bot se datují do doby kamenné, přibližně jsou staré 7800 až 5300 let. V Arménii v jeskynním skalním masivu byla nalezena dochovaná obuv horského pastevce, vyrobená z kůže. Bota byla uschována pod převislým kamenem, přiklopena starým hrncem a vycpaná slámou tak, že by nebylo možné do ní nohu strčit. Z toho vědci usoudili, že již v dobách dávno minulých lidé o svou obuv pečovali, ovšem dle svých možností. K výrobě bot se používala zvířecí kůže a kožešina, pruhy lýka, nebo kůra ze stromů. Bota byla většinou ušita z jednoho kusu kůže, noha se jím obalila a převázala řemínky. Jako izolace proti chladu byla použitá sušená tráva.

 

Ve starověku se již ševcovské řemeslo rozvíjí a v teplých krajích, jako je Egypt, Mezopotámie apod. nastupuje móda sandálů. Ty se vyráběly z kůže a kožených pásků, které se nechávaly nasáknout olejem, aby byly měkčí a nepodléhaly hnilobě. Egyptské sandály měly překvapivě moderní tvar, podobný dnešním žabkám. Řekové byli proslulí svým elegantním vzhledem a k tomu jim napomáhala i obuv. Doma chodili bosí, na veřejnosti používali tři druhy obuvi – Karbatine (přiléhavé boty z jednoho kusu kůže ovinuté tkaničkami), Persikai (podobného vzhledu jako karbatine, ale byly vyrobeny z té nejjemnější kůže) a Syconia (sandále z různě proplétaných řemínků). Vojáci nosili boty vysoké, ale zajímavostí je, že ve Spartě bylo nošení bot považováno za zženštilé a dokonce i zakázané. Římané přijali mnoho kulturních prvků od Řeků a s nimi i trendy v obouvání. Zprvu oblíbené prosté sandále později zaměnili za tzv. Calcei – páskové boty sahající až k lýtkům. Vznešení občané nosili calcei červené s ozdobami ze stříbra a slonoviny, senátoři černé bez ozdob. Otroci nesměli boty nosit vůbec. V antickém Římě najdeme první náznaky bot na vysokém podpatku - tzv, Korhuty, boty pro herce, které byly na vysoké dřevěné podrážce.

 

Středověk, stěhování národů, mísení a vznikání nových kultur přináší velmi rozmanité trendy v módě obuvi. Muži nosili dlouhé kalhoty, jejichž nohavice si zastrkovaly do obuvi sahající do půli lýtek, knížata si oblíbila kotníčkovou obuv s ostrou špičkou. Mezi 6. a 9. stol se na našem území objevuje několik typů obuvi, nejlevnější jsou Krpce - kůže omotaná kolem chodidla a stažená pruhem lýka. Šlechta se obouvá do vysokých bot obarvených na červeno nebo na zeleno. Pro slavnostní příležitosti ševci vytváří botky z látky zdobené korálky a výšivkou. Prostí lidé si klapou ve svých dřevácích a v zimně si obalují lýtka pruhy kožešiny.

Luxus a marnivost v obouvání se projevuje v Byzantské říší, kdy boty patří mezi atributy ukazující postavení nositele. Byly vyráběné z kůže, látek nebo kombinace obojího a neodmyslitelnou součástí byla náročná a bohatá výšivka. V Římě se poprvé objevují boty se zakroucenými a prodlouženými špičkami.

 

Tyto tzv. zobákové boty, kožené boty bez podpatku s dlouhou zatočenou špičkou, se stávají hitem v období gotiky. V průběhu let se špičky prodlužují až do bizardních rozměrů a jejich nošení vyžaduje notnou dávku odvahy. Boty měly špičky dlouhé až půl metru a protože nebyly vzácné úrazy, kdy soused sousedovi nechtěně vypíchl oko botou, jejich délka byla v některých zemích omezena zákonem. Zatímco šlechta a měšťané poskakovali v rozpustilé obuvi, vesničané dál klapali v dřevácích, nebo nosili Postoly – jednoduché střevíce z kůže nebo lýka, přivázané k noze řemínky.

 

S příchodem uvolněné renesance doznává i obouvání své změny. Střevíce jsou velmi nenápadné, ploché s kulatou špičkou, která se postupně rozšiřuje tak, až dostává přezdívku „kravská tlama“ nebo „kachní zobák“. Obecně se začala nazývat – hubatá obuv.

Dvořané nosí ozdobné nízké střevíce s prostřihy v nichž byla podložena látka kontrastní barvy. Byly vyráběny z jemných kůžiček či luxusních látek, zdobené knoflíky a stuhami.

V sedmnáctém století se objevují vysoké jezdecké holínky mušketýrského typu s ohrnovací manžetou, ostruhami a podpatkem z vrstvené kůže.

I dámská obuv doznává postupných změn, objevují se první „platformy“ zvané Kothurny. Jsou to botky, které se nazouvají na nízkou obuv a jsou na extrémně vysokých podešvích. Ve Španělsku se nosí Kothurny s 30ti centimetrovou podešví, v Benátkách ženy riskují na 60ti centimetrové platformě. Dáma se na cestě městem neobešla bez asistenční služky, ale vzhledem k nečistotám a splaškům v ulicích to byla vlastně móda praktická.

 

V přezdobeném baroku, plném kudrlinek a krajek, objevujeme nejen mušketýrské holínky se širokou manžetou, ale i dámské střevíčky z kozinky, brokátu, damašku a hedvábí. Doba vyžadovala i náročné zdobení, k němuž se používaly stříbrné spony vykládané drahými kameny a perlami, síťování a náročné výšivky.  Z estetických důvodů byly botky vyráběny symetricky, tedy bylo jedno, kterou si nazujete na levou či pravou nohu.

 

S příchodem 19.tého století nastává doba uhlazené elegance. Končí móda velkolepých barokních střevíců. Pánové nosí vysoké holínky, určené jak k projížďkám na koni, tak pro plesovou sezónu. Dámská střevíčky se zdobí střídmě, většinou batistovou stuhou. V obuvnickém průmyslu se objevují jména Suvorov a Wellington. Nejsou to návrháři, ale muži doby, po kterých se střihy bot pojmenují. Mohutně se rozvíjí trend „psích deček“, vyráběných z plátna nebo jemné usně, připnutých na knoflíky nebo háčky.

V druhé polovině 19. století pánové kupují slavnostní lakýrky a objevují se tzv. Perka, boty které mají místo zapínání gumové pásky. Dámské botníky plní kotníčkové botky, zapínané na vnější straně na knoflíky.

Ženy se zapojují do pracovního procesu, volnočasových aktivit a sportu, proto se obuv rozšiřuje na různé galoše, cvičky a pantofle.

V 19. století se začíná klást důraz na kvalitu dětských botiček. Dbá se na správný vývin dětského chodidla, botky se šijí s nízkým podpatkem, asymetricky, zvlášť na levou a pravou nohu.

 

Období společenských změn nastává počátkem 20. století. Rozvíjí se velký Baťův obuvnický průmysl, vzrůstají nároky na pohodlí. Dámy nosí v létě lodičky a střevíce s páskem přes nárt, v zimě kotníčkové boty. Pánský sortiment se rozšířil o mokasíny a polobotky.

Konec 20.století přináší boty na vysokých podpatcích, tenisky, brikety, kristusky, žabky.

Rozmanitost 21.století upřednostňuje vkus jednotlivce, nejsou kladeny žádné meze, trendy se mění i několikrát do roka. Obuv se vyrábí strojově a ručně šitá obuv je znakem luxusu.

 

Jak je vidět, vývoj obuvi je starý jako lidstvo samo. Od prvních bačkůrek z kůže a lýka, přes výstřední špičatou gotiku, nazdobené barokní střevíčky až ke svobodnému, ničím neomezenému 21. století.

 

Autor: Antonie Kurešová (Antik Kureš)

Foto: ©Antik Kureš